1. Semena přírodních rostlin nepřiséváme do založeného hustého trávníku.

Protože osivo přírodních rostlin vzchází postupně během celého roku po zasetí. Mladé rostlinky jsou zpočátku drobné a v konkurenci rychle rostoucí trávy hynou.

2. Osiva květnatých luk nemícháme s běžným travním a jetelotravním osivem.

Protože důvod je stejný jako v předchozím bodě. Kulturní trávy a jeteloviny jsou vyšlechtěny

na rychlé vyklíčení a rychlý počáteční růst. Rychle obsadí prostor a pomalu rostoucí luční rostliny potlačí. Ve výsledném porostu by převládaly trávy s malou příměsí lučních květin.

3. Půdu pro louku připravíme jako pro trávník, nehnojíme a nepoužíváme herbicidy.

Příprava půdy na malé ploše - vlastní silou. Zrytou půdu uhrabeme a urovnáme železnými hráběmi. Případně rozbijeme nerozpadlé hroudy země. V zájmu dalšího snadného sekání je vhodné vysbírat větší kameny nebo nerozložené drny.

Příprava půdy na větší ploše – mechanizací. Zoranou nebo zrotavátorovanou půdu urovnáme a připravíme na co nejmělčí hloubku setí.

Hnojení, zvláště dusíkatými hnojivy, neprovádíme. Na hnojení nejprve reagují zrychleným a mohutnějším růstem trávy a potlačí květnaté druhy. Luční rostliny dovedou velmi dobře využít živiny dostupné v půdě. A také je žádoucí aby přírodní podmínky stanoviště od začátku formovaly společenství rostlin odpovídající danému místu, což v následujících letech zaručí stabilitu porostu.

Použití herbicidů v druhově bohatém porostu, jako je louka, nepřipadá v úvahu.

4. Výsevek činí pro ruční setí 1,5 – 2 gramy na 1m2.

1. 1. 1. 1. Toto množství je do ruky nezvykle malé, proto Vám doporučíme několik jednoduchých zlepšení. Vlastní setí provádíme většinou mezi třemi prsty (placem, ukazováčkem a prostředníčkem) jako bychom spíše kořenili než vysévali. Aby vám osivo vystačilo na celou plochu je vhodné si pozemek rozdělit na několik menších částí. Na stejný počet částí si rozdělíte i osivo. Pokud vám přece jen bude množství semen stále připadat malé, můžete naředit semena drobnými suchými pilinami, suchým pískem, krupicí nebo strouhankou. Vysetá semena mělce zahrábneme lehčími hráběmi ze dřeva nebo z umělé hmoty. Pro drobná semena je důležité zůstat u povrchu půdy. V sušších obdobích a na exponovaných místech je vhodné povrch půdy lehce utužit například válcem nebo opatrným pošlapáním.

Výsevek secím strojem postačí 1g na m2. Pro osévání větších ploch je vhodné použít secí stroj. Obvykle jsou nejdostupnější zemědělské sečky. Je možné použít sečky různého data výroby. Úspěšně lze založit louku s dobře seřízenou sečkou za koňský potah nebo nejmodernější, pneumatickou. Důležité je nastavit výsevek na 10 kg osiva na 1ha. A stejně důležité je nastavení hloubky výsevu 0,5 - 1 cm. Pro optimální rozprostření semen na plochu je vhodný výsev „na široko“ nebo co do nejhustších řádků. Další možností jsou specializované sečky na zakládání trávníků. Porost založený dobře seřízenou sečkou bývá od prvních let vyrovnanější.

5. Termín výsevu: po celý rok, nejvhodnější je jaro a podzim.

Semena lučních rostlin v přírodě vypadávají na zem téměř během celého roku. Nejčastějším impulzem ke vzcházení je vláha. Ta se nejčastěji vyskytuje na jaře a na podzim.

Jarní výsevy jsou vhodnější ve vlhčích oblastech a na těžší půdě. Jarní období pro výsev začíná obvykle během dubna, kdy se dá s půdou pracovat. Končí během června, kdy by mohly přijít „Medardovské deště“. Podzimní výsevy upřednostníme v sušších oblastech, na lehké písčité půdě. Podzimní výsevy směřujeme co nejvíce do pozdního podzimu. Semena lučních rostlin budou převážně klíčit až v následujícím roce na jaře ze zimní vláhy. Časné podzimní nedoporučujeme neboť podpoří neboť podpoří hlavně růst plevelů, které je pak před zimou obtížné posekat.

Semena přírodních rostlin při kontaktu s půdou většinou hned neklíčí a čekají na určité impulzy z vnějšího prostředí, aby začala vzcházet. Luční osivo se proto po výsevu do půdy nezkazí, ale počká si na svou dobu.

6. První rok po výsevu rostou hlavně kořínky lučních rostlin a nad zemí plevel. Sekáme při výšce porostu asi 20 cm nad zemí nebo častěji jako trávník, ale výše nad zemí.

Plevel – nejčastěji jednoleté rostliny s rychlým vývojem. Jejich semena jsou obsažena v každé půdě a čekají až se s půdou hne a otevře se volný prostor. Tyto rostliny jsou v přírodním koloběhu předchůdci louky a svým způsobem ji pomáhají zapěstovat. Kořeny jednoletých plevelů jsou většinou drobnější. Mezi rychle vyrostlými stonky zůstává dostatek místa pro klíčení lučních semen v příhodném vlhčím prostředí. Vyklíčené rostlinky však ke svému vývoji potřebují světlo, které v houstnoucím porostu ubývá. Proto když dosáhne „plevelný porost“ výšky asi 20 cm anebo je příliš hustý, posekáme jej na vyšší strniště (asi 5 cm nad zemí). Posekanou hmotu odstraníme. Vyklíčeným rostlinkám se tak dostane světla a mohou úspěšně růst a mohutnět. Po nějakém čase, v závislosti od množství srážek, „plevelný porost“ opět částečně obrazí a je vhodné jej znovu posekat.

Další možností je udržovat v 1. roce výsevu „zelené strniště“ ve výšce nad 4 -5 cm. Potom se seče přibližně jedenkrát za měsíc.

7. Louku sekáme přibližně 4 - 5 cm nad povrchem půdy.

Na menších plochách běžnými typy travních sekaček nebo kosou. Na větších plochách používáme běžnou žací zemědělskou techniku a běžné technologie sušení sena. Luční porost je též vhodný na senáže nebo na přímou sklizeň pro zelené krmení.

8. Druhý rok po výsevu louka kvete – sekáme 2 - 3 krát ročně pro zahuštění porostu.

Jednoleté rostliny(„plevele“) během podzimu a zimy zaschly. Mladé luční rostlinky mají dobře vyvinuté kořínky a velmi brzy z jara jim začínají růst listy a obsadí si tak svůj prostor na slunci. V zastínění lučních rostlin již nové jednoleté plevele nevyrostou a během května až června louka poprvé zakvete. Mladé luční rostliny nejsou zatím příliš rozvětvené a mohutné. Aby zesílily druhy s pomalejším počátečním vývojem, posekáme louku poprvé už na konci květu kopretin. Podruhé zhruba na přelomu července a srpna. Je-li velmi suché léto, můžeme letní seč vynechat. Poslední seč by měla být na podzim během září.

9. V dalších letech sekáme louku 1- 3 krát ročně.

Do jisté míry platí, že čím častěji louky sekáme, tím je druhové složení pestřejší. Výjimkou jsou extrémně suchá místa a suché léto, kdy je nebezpečí zaschnutí porostu.

Pokud chcete loukou vyjít vstříc jejím obyvatelům jsou tu pro Vás další následné rady.

LOUKYPRO MOTÝLY, jak se o ně starat

• Sekat jednou do roka.
• V době vegetace nikdy neposekat plochu celou jednorázově. Sekat v pruzích, nebo ponechat neposekané ostrůvky ale vždy tak, aby podíl neposekané části činil 1/3 a ještě lépe 1/2 celkové plochy.
• Sečení na výšku strniště alespoň 5 cm zvyšuje šanci na přežití hmyzu obecně a urychluje obnovu porostu. Louku sečeme přednostně kosou, je to nejšetrnější. Náhradním způsobem sečení může být tradiční žací lišta nebo bubnová sekačka. Nevhodné jsou rotační sekačky se sběrem do zásobních košů nebo dokonce s mulčováním. Mulčování navíc nevhodně zvyšuje stavy živin v půdě a podporuje trávy na úkor květnatých druhů.
• Veškerou posekanou hmotu je nutné po usušení z pozemku odstranit.

Motýlí louka může vzniknou vhodně šetrným hospodařením mnohde, na malé zahrádce nebo na velké ploše. Ve volné krajině se například nabízí možnost vrátit zpět do koloběhu přírody část plochy okolo silnic. A u chalupy nebo u obytného domku vytvořit ostrůvek přírodní harmonie, domov pro mnoho milých „sousedů“.

Hmotu na posečené motýlí louce raději usušíme a pak teprve shrabeme a odstraníme, aby hmyz měl čas se přemístit.

Počet semen v 1 g a potřebné množství semen pro založení louky

U lučních rostlin kolísá počet semen v 1gramu od 100 tis. (zvonky, zeměžluč) až po 20-25 kusů (vikve, řepík, krvavec menší). Obvyklá hodnota je kolem 10.000 až 1.000 semen v 1 gramu. V dospělosti se však na 1m2 vejde většinou jen několik desítek rostlin. Rezerva je tedy dostatečná při méně přesném ručním setí 2 g na 1m2 nebo při přesnějším setí zemědělskou sečkou 1 g na 1m2.

Rychlost vývoje rostlin po vyklíčení

Rychlé druhy brzy narostou do větších rozměrů, obsadí prostor, který pak už není k dispozici pro ty pomalejší. Do směsí se proto musí zařazovat jen v omezené míře, nebo vůbec ne. Patří sem především vyšlechtěné trávy. Rychlé jsou také jeteloviny, řebříček, jitrocel kopinatý, částečně i kopretina. Z jarních výsevů tyto druhy často stihnou na podzim téhož roku poprvé vykvést.

Tvarování květnatých luk

Od druhého roku pěstování květnaté louky vytvoří na zahradě nebo v parku velmi originální a nápadný porost. Tím se louky stávají zajímavým prvkem zahradní architektury s možností další osobité tvorby. Louky lze formovat jednak v době výsevu, kdy vyséváme vedle sebe různé druhy luk podle našeho záměru. Zapěstované louky lze formovat pomocí různé doby a výšky seče.

1. Různá doba seče.

Umožňuje vytvořit vedle sebe louky v různém stádium kvetení a zajímavě tak rozčlenit plochu.

1. Rozdílná výška sekání

Častým a nízkým (ne méně než 4 cm nad zemí) sečením udržujeme nízký porost vedle vysokého. Takto je vhodné vytvářet cestičky přes louku. Působivé jsou pak i ornamenty, vytvořené kontrastem vysokého a nízkého porostu, především když je můžete sledovat z nadhledu.

Vývoj květnaté louky po zasetí – osobitost přírodních rostlin

Vzcházivost je dána klíčivostí a můžeme ji ovlivnit podmínkami, které vytvoříme pro zasetí semen do půdy. Samozřejmě se zvyšuje s kvalitním zasetím, především se správnou hloubkou uložení v půdě pod povrchem, s pevným lůžkem pro semeno. Před setím kypříme jen mělce, na hloubku uložení semen, aby spodní vláha vzlínala k semenům nekypřenou půdou a načechraná vrstva půdy nad semeny vláhu nepropouštěla dále k povrchu. Hlavním předpokladem dobrého vzcházení je dostatek přirozené vláhy.

Semena většiny druhů lučních rostlin vyčkávají se svým naklíčením, až budou vědět, že přijde období dešťů. Dokonce je někdy ke klíčení nevyprovokujeme ani umělou zálivkou. Proto zalévání zaseté louky není příliš účinné, někdy spíše ke škodě, neboť se semena mohou vyplavit. Pokud tedy zaléváme, je třeba soustavného jemného mlžení.

Vzcházení osiva směsi květnaté louky probíhá postupně. První jsou jeteloviny a trávy, brzy po nich např. kopretiny, silenky, hvozdíky, jitrocel atd. Daleko později a nepravidelně ostatní druhy – většina pryskyřníkovitých, hluchavkovitých, zvonků, violek atd.