Je málo míst v naší české krajině, o kterých se nechá říct, že jsou přírodní, lidskou činností nedotčená. Působením člověka je krajina udržována v nedokončeném stádiu. Pole, louky, velká část lesních porostů a samozřejmě i místa lidských sídlišť mají snahu podléhat přirozeným změnám. Bez lidského zásahu by po nějaké době dospěly do stádia přirozených lesních porostů. Pak by se zdánlivě vývoj zastavil, nastala by určitá rovnováha, kterou by ale zase příroda narušovala působením živlů.

V Evropě je taková příroda třeba v severských lesích nebo v pustých písčinách a skalnatých místech. Ale u nás? Takových míst je opravdu pomálu.

A právě o takovém skalnatém místě, kde si příroda sama vládne, Vám chceme povědět něco blíž.

Tohle malé místečko je dobře utajeno ve spleti skalních bludišť Hradčanských stěn u Mimoně, v bývalém

zakázaném vojenském prostoru. Za svoji bohatost květin vděčí souhře několika okolností. Především je

na nepřístupné skále, kam se nemůže dostat mufloní a jiná zvěř, která je zde přemnožená a s chutí tyto vzácné druhy rostlin ochutnává. Temeno skály je prudce skloněné k východu, jihu i západu, mírně zacloněné borovicemi, takže utváří domov pro rostliny různých nároků. Hlavní jsou však tenké vrstvy horniny s obsahem vápence. Taková místa poznáme v Hradčanských stěnách již z dálky podle vyrostlých jalovců a jeřábů dunajských. Celý ten malý ráj se rozprostírá jen na 2OO-3OO m2, ale přesto zde žije nepochopitelně zajímavý sortiment rostlin. Brzy na jaře je skála obsypaná množstvím květů konikleců otevřených, na východním úklonu třeba rozkvétajících a na západním již s chmýřatými semeníky. Hned po té kvete vonná tráva tomkovice. Z mnoha druhů patří jmenovat například prasetník plamatý, který tady není nikde jinde k vidění, dále třeba rozrazil klasnatý, kruštík tmavočervený nebo rozsáhlý porost medvědice, která zde i plodí. Vždycky mě napadá otázka, jak a proč příroda dokáže udržet tolik druhů pohromadě a přitom jen v malém počtu exemplářů. Jaká je to dokonalá přírodní rovnováha, vždyť tyto druhy a možná i někteří jedinci jsou zde na tom malém místě již několik staletí. Ostatně jeden takový koniklec, usazený nedaleko na jiné skále na nepřístupné římse, mi již mnoho let ukazuje cestu k tomuto malému ráji.

A tak asi největším nebezpečím pro tento kousek přírody zůstává neomalený horolezec nebo fyzicky zdatný botanik.